Zahrady severu

Jezdili jste jako malí na hory v létě? Pro mě byly Krkonoše, Jizerky nebo Orličky vždycky místem na lyže a jinak jsem o nich ani nepřemýšlela. Jejich letní atmosféra mě ale poslední dobou přitahuje mnohem víc. V zemi bez moře jsou horské oblasti ideálním místem, kam se schovat před horkem. A díky přívětivému klimatu může i věchýtek jako já vyrazit na tůru a ve skalách si připadat jako dobyvatel Himaláje. Baví mě hledat stopy historie v pohraničních oblastech a skryté čichové poklady uprostřed hlubokých lesů.

Zahrady severu
Zdroj obrázků: Očicháno

Grulichovo alpinium v Sedloňově

V Orlických horách v polském pohraničí jsem objevila dvě úžasné soukromé zahrady, které jsou nádherné pro oči i nos. První z nich leží na české straně, v Sedloňově blízko Deštného. Je to zahradní miniatura horské krajiny plná rostlin z celého světa. Na mapě ji najdete jako „Grulichovu skalku“, což působí dost komicky v porovnání s obrovskou rozlohou zahrady. Říkat tomuhle „skalka“ je jako nazývat lány levandule v Provence záhonkem.

Alpinium Sedloňov

Horolezec Jaromír Grulich a jeho žena Miluše vybudovali na pozemku kolem domu a na přilehlé skále obdivuhodné alpinium s jezírky, mokřady, lesním porostem, horskou klečí a bylinami ve skalních puklinách. Jaromír Grulich si přivážel semínka ze svých cest a pěstoval z nich byliny i stromy. Obnažil skálu za domem a z lana na ní sázel smrčky. Dnes v zahradě rostou i vzácné druhy, které se v přírodě téměř neobjevují. Od roku 2009, kdy majitel zemřel, se o zahradu stará paní domu sama.

V sedloňovské zahradě kvetou rostliny od jara až do podzimu, ale pro čichový zážitek bych doporučovala teplé léto. Horko naplno rozvíjí všechny vůně. Okolo jezírek ucítíte zeleno-vodní vůni vlhkého lesa, užijete si seno a lesní jahůdky. Výš na skále se vznáší vůně sluncem prohřátého jehličí a lučních kvítků. Zkrátka parádní hory v kostce.

Japonská zahrada v Jarkówě

Jen pár kilometrů za hranicemi v Polsku je další skvost, japonská zahrada v obci Jarków. Jak se píše na informační tabuli, zahrada vznikla z vášně majitele Edwarda Majchera. Za pomoci své ženy proměnil tisícimetrový pozemek v tradiční zahradu plnou bonsají a květin s odpočinkovými koutky, vodopády, soškami a bambusovými prvky. Ať namíříte foťák kamkoliv, budete mít krásnou fotku, zahrada je totiž dokonale vizuálně vyladěná.

Japonská Jarków

Nejlepší je navštívit Jarków v květnu a červnu, kdy je v plném květu. Teď v létě je kvítků méně. Ve vzduchu se vznáší vůně čistého horského vzduchu s příměsí vlhké zeleně. Bohaté trsy bílých lilií přitahují pozornost zvláštní kombinací nasládlého vlhka a peprné kořenitosti. Kamenné říčky provázejí kolemjdoucí suše minerální vůní oblázků. Posadíte se na dřevěnou lavičku, posloucháte šumění potůčku a můžete v klidu snít.

Obě zahrady proměňují přírodu v umělecké dílo. Fascinuje mě dlouhotrvající zápal a pracovitost jejich majitelů. Zahrady vyžadují nekonečnou trpělivost a odolnost vůči neúspěchu, výsadba stromů ve skalách a tvorba citlivých bonsají obzvlášť. Obě místa jsou důkazem, jakou sílu má lidská schopnost se pro něco nadchnout, nenechat se odradit a tvořit.

Máte-li nějaký tip, kam vyrazit za vůněmi, podělte se.

Vůně všednosti

Není nic všednějšího než úterý na konci ledna. Lezavá zima, tma uprostřed odpoledne a před námi i za námi dlouhá řada úplně stejných dní. Vůně umí z takhle obyčejného dne vykouzlit něco speciálního. Jenže síla výjimečnosti je právě v tom, že se neopakuje každý den. Jak tedy voní ty mezičasy? Čichové zážitky jsou naštěstí připraveny kdykoliv, jen je třeba si jich všimnout. Zkusila jsem si zpestřit jedno obyčejné lednové úterý cíleným vnímáním vůní, které mi přišly do cesty.

IMG-d2a1f0d168905887fd374dd38f807795-V.jpg
Zdroj: Jarost

Instantní káva

Mně to vlastně nechutná, ale když v kuchyni je, piju instantní kávu dost často. Její štiplavá, mírně kyselá a spálená vůně je intenzivnější než jakákoliv jiná, Pokračovat ve čtení „Vůně všednosti“

Lípy, oblázky a posečená tráva: vůně letní dovolené

Každé místo má svoji specifickou vůni, která se nám pevně zapíše do paměti. Nejkrásnější vůně si ve vzpomínkách přivážím z prázdnin, a když se probírám hromadou svých fotek, vybavují se mi jako neviditelná součást obrázků.

IMG_20180606_110440_HDR
Zdroj všech obrázků: Očicháno

 

Letošní dovolená v rakouském městečku Tulln an der Donau mi voní božsky sladce, všude totiž kvetou lípy a záhony květin. Pokračovat ve čtení „Lípy, oblázky a posečená tráva: vůně letní dovolené“

Amouage: Honour Woman

Bílými květinami svůj nos většinou moc neuctím, ale Amouage Honour nosím už týden, užívám si pocit pohodlí a hledám výstižné slovo, kterým bych ji popsala. Ta vůně je smířlivá. Je to hebký a konejšivý parfém, jako když vás maminka pohladí po vlasech. Je jemný, ale rozhodně ne naivní, je to decentní úsměv dámy, která už zažila mnoho, ale namísto rezignace ji to vedlo k radosti z každé maličkosti.

Honour
Zdroj: Očicháno

Podle stránek značky je Honour poctou Madame Butterfly, hrdince Pucciniho opery, která se nešťastně zamiluje, přijde o rodinné zázemí a nakonec ztratí i svého malého syna. Tuhle inspiraci ve vůni rozpoznávám, jen tragický konec je převyprávěn shovívavěji, s optimistickým náhledem na budoucnost. Pokračovat ve čtení „Amouage: Honour Woman“

Issey Miyake: L’Eau d’Issey

Vodní vůně. Vodních parfémů je moře, ale málokterá luxusní značka je má v nabídce. Prodávají se výborně, ale často voní tak nějak lacině. Jak tedy napsat článek o vůni, nad kterou ohrnuji nos? Podívejme se na to historicky.

L'Eau d'Issey koláž(1)
Zdroj: Issey Miyake, Pinterest, Flickr

V osmdesátých letech frčely zvířecí vzory, vycpávky na ramenou, trvalá a k tomu opulentní parfém, například Christian Dior Poison, Yves Saint Laurent Opium nebo Calvin Klein Obsession. Časem toho ale začalo být moc. A v roce 1992 uvedla značka Issey Miyake na trh parfém L’Eau d’Issey, průzračnou, tichou vodní hladinu. Pokračovat ve čtení „Issey Miyake: L’Eau d’Issey“

Bouřka

Bouřka je pro mě největším smyslovým zážitkem českého léta. Miluju inkoustové odstíny mraků, zvuk kapek na střeše a napjaté čekání na hrom, když se blýská. Každý náraz větru navíc přináší množství vonných molekul doslova až pod nos. Zhluboka se nadechnout je proto nejlepší způsob, jak si vychutnat letní déšť do poslední kapky.

Bouřka ve městě
Zdroj: Flickr

Nejdřív je dusno, ticho a skoro se nedá dýchat. Pokud nemusím, nehýbu se, protože se celá opotím, jakmile jen zvednu ruku. Je cítit seno, nasládlá vůně slámy, prach a pot. Ve městě se navíc přidává lepivý asfalt, kovový pach tramvají a teplem probuzená špína ulic. Pokračovat ve čtení „Bouřka“