V knize rozhovorů s Davidem Hockneym jsem narazila na pasáž, kde malíř mluví o radosti, kterou mu přináší pozorně se dívat na svět:
„Dívat se pro mě vždycky bylo velkým potěšením. Od té doby, co jsem jako dítě směl jezdit autobusem sám, jsem chodil hned nahoru [ve dvoupatrovém autobuse], kde byl vzduch plný modrého kouře – přežil jsem to – a sedl jsem si úplně dopředu, abych viděl co nejvíc. Pokračovat ve čtení „Všímat si vůní je taková radost!“
Každé místo má svoji specifickou vůni, která se nám pevně zapíše do paměti. Nejkrásnější vůně si ve vzpomínkách přivážím z prázdnin, a když se probírám hromadou svých fotek, vybavují se mi jako neviditelná součást obrázků.
Letošní dovolená v rakouském městečku Tulln an der Donau mi voní božsky sladce, všude totiž kvetou lípy a záhony květin. Pokračovat ve čtení „Lípy, oblázky a posečená tráva: vůně letní dovolené“
Pořád se mi líbí nápad mít svoji jedinou osobní vůni, podle které mě blízcí poznají, budou si ji pamatovat a bude jim mě připomínat. Jenže je to jako nosit pořád jedno tričko, jíst to samé jídlo každý den nebo poslouchat jedno album stále dokola.
Na druhou stranu, nejsem sběratelka a vlastnit velké množství čehokoliv mě znervózňuje. Jak to to tedy udělat, abyste měli výběr vůně pro každou náladu a příležitost a zároveň nepotřebovali na parfémy speciální skříň a víkendovou brigádu? Pokračovat ve čtení „Jak si uspořádat parfémovou poličku“
Pamatuju si, jak se mi třásl hlas, když jsem si šla koupit Chanel Bois des Iles, vůni, která byla (a stále je) mimo můj rozpočet. Dokonce jsem se na to i oblékla, abych se v butiku Chanel necítila nepatřičně. Od té doby se mi na poličce zableskly i dražší kousky a já postupně pozoruju, jak jim každodenní nošení ubírá na výjimečnosti.
Chtít pořád něco nového, objevovat a milovat překvapení je přirozená lidská vlastnost. Jenže jakmile se zvědavost nasytí, touha je pryč, kouzlo se vypaří a z luxusu se stává obyčejnost. Nejde samozřejmě jen o drahé věci, ale o všechno, co obohacuje náš život a my to bereme jako samozřejmost. Pokračovat ve čtení „Čichová meditace: jak si užít vůni do poslední kapky“
Na konci ledna už mi dochází dech. Třpyt vánočních světel je dávno pryč a dny se prodlužují příliš pomalu. Pomáhá mi trochu zvolnit, co nejvíc odpočívat a nenechat se strhnout tím, že když máme umělé světlo, můžeme pracovat dlouho do noci.
A když zpomalím, mám čas rozhlédnout se kolem sebe a vnímat to, co by mi jinak uniklo, včetně vůní. Je pravá chvíle malinko se hýčkat, zaměřit pozornost na čichové zážitky a obohatit šedivé dny o trochu barvy. Jak napsala jedna čtenářka parfémového blogu, vůně je jako kapka krásy zvlášť důležitá v ty dny, kdy žádnou jinou krásu nepotkáte. Pokračovat ve čtení „Zachumlaná v parfému: jak přežít letošní zimu“
Často si uvědomuju, že mít pro něco vášeň je dar. Zápal pro věc je nejlepší motivace, v těžkých chvílích umí zvednout náladu a je úplně jedno, jestli milujete módu, fotbal nebo kaktusy. Pokud jste milovníci parfémů a máte občas pocit, že je to drahé a neužitečné, tady je pár konkrétních důvodů, proč se nevzdávat. Vůně jsou skvělé hobby.
Největším přínosem záliby ve vůních je schopnost vědomě používat čich. Čichem se řídíme nepochybně všichni, ale naše reakce na čichové vjemy jsou často nevědomé. Někdo si dokonce myslí, že čich nepotřebuje vůbec. Pokračovat ve čtení „Proč milovat parfémy“
