Van Cleef & Arpels: Moonlight Patchouli

Niche parfumérské domy často dávají svým vůním názvy podle dominantní složky. Zákazníci se tak v nabídce lépe orientují. Kdo má rád květiny, jde hned k vůni Rose atd., kdo chce temnější kompozici, zbystří u Bois de něco.

Moonlight Patchouli cats
V otevřeném okně vlají záclony a vy pozorujete měsíc na obloze a siluetu kočky na sousední střeše. Zdroj obrázku tady.

Občas je ale takové zjednodušení na škodu –⁠ třeba u Moonlight Patchouli. Čekala jsem totiž pořádnou dávku vyvítečeho a ono ho tam zas tolik není. Po prvotním zklamání jsem ale objevila, že tato vůně má na víc. Úplně by stačilo, kdyby se jmenovala jen Moonlight (tedy měsíční světlo) a zbytek nechala na fantazii. Pokračovat ve čtení „Van Cleef & Arpels: Moonlight Patchouli“

Kerosene: Unknown Pleasures

Do cukrárny u nás na kopci může teď vstoupit jen jeden zákazník. Ostatní čekají před obchodem. Fronta bývá dlouhá, udržujeme rozestupy. Děti se navzájem trochu šťouchají, moje čtyřletá holčička se mi věší na ruku a okopává kolečka bráškova kočárku. „Jakou si dáte?“ Ptá se maminka dětí, co stojí za námi:„Jé, děcka, já už cítím kokosovou.“ Usmívám se pod rouškou. Tak daleko to z cukrárny nevoní. A kokosovou stejně nemají.

Unknown Pleasures

Bezpečné dva metry před nimi ale stojím já s Unknown Pleasures, intenzivní gurmánskou vůní, která pronikne i skrz roušku. Parfumér John Pegg, který za značkou Kerosene stojí, je zvyklý dělat věci na plno, a když má být Unknown Peasures gurmánka, tak jí je až na dřeň. Pokračovat ve čtení „Kerosene: Unknown Pleasures“

Vůně vzpomínek z dětství

Co si pamatujete z dětství? Vzpomínky bývají plné emocí a vůně je spouštějí, jako když cvrnknete do domina. Máme štěstí, že mozek si nejvíc ukládá to hezké, a tak bývají vzpomínky na vůně z dětství uklidňující a plné nostalgie. Někdy jsou i odpovědí na otázku, proč tak milujeme svoje parfémy.

Dětství křídy

Když jsem o vzpomínkách na vůně přemýšlela, procházela jsem si v duchu místa a rituály, které si pamatuju, a vybavilo se mi překvapivě hodně. Vzpomněla jsem si dokonce i na pár nepříjemných vůní, jako třeba, když jsem na školním výletě ve tmě jeskyně rozmáčkla smrdutého brouka, nebo pach naftalínu ve skříni. Těmi vás ale nebudu strašit. Pokračovat ve čtení „Vůně vzpomínek z dětství“