Tabák, kůže a kosatec se ve správných rukou umí proměnit v kombinaci, jejíž krása dosahuje daleko za součet jejích částí. Tentokrát se práce ujala Annick Menardo, dáma která má ve svém portfoliu koketní vůni Lolita Lempicka nebo vizionářskou Bvlgari Black. Jako mnohokrát předtím, i tady se projevil její talent pro práci se temnými, hutnými materiály.
Memory Motel je vůně stvořená na zimní polehávání v polštářích na obrovské, měkké pohovce. Když se jejímu působení poddám, mám téměř fyzický pocit, jako by se mi uvolňovaly svaly a zavíraly oči. Není to ospalý parfém, spíš hypnotický.
Vyvolává představu klubu s kobercem, dřevěným obložením a koženými sedačkami tak širokými, že z nich téměř není možné vstát. Světla, barvy, tvary a zvuky, všechno je tlumené a klidné.
Výchozím bodem pro charakter Memory Motelu je příběh o tom, jak Andy Warhol pronajal na léto svůj dům v Monteauk kapele Rolling Stones, která tady zkoušela nové album Black and Blue s baladou Memory Motel. O vůních kolem rockových kapel nemám moc romantické iluze, představuju si je jako směs potu, cigaret a alkoholu, nedojedeného jídla a vystydlé kávy. V návaznosti na to bych v asociaci s rock and rollem a Warholem čekala vůni divokou a barevnou, zkrátka pop-artovou. Memory Motel je ale lenošivá vůně. Když už tu máme obraz kapely, vidím spíš odhlučněné nahrávací studio, kde si hoví několik unavených muzikantů, usrkávají whisky a tiše si povídají. Cigaretový kouř je naštěstí od téhle vůně asi tak daleko jako skutečný Memory Motel od mého bytu.
Komplexní aroma dýmkového tabáku parfém posouvá od popu směrem ke komornímu jazzovému orchestru z 30.let. Rozvíjí se v jemných náznacích zelených bylin, květů až ovoce podobně jako luxusní nezapálená dýmka. Květinové tóny jsou zvýrazněny kořenitým, rostlinným aroma karafiátu a pudrově hladkým kosatcem. Vanilka a hřebíček dávají parfému konejšivý pocit něčeho dobře známého. Ostré, dřevité pačuli je ostatními složkami zahlazeno do oblé opěrky z kůže tak měkké, že si ji musíte pohladit. Kulatá dřevitost s nuancemi květin a koření mi připomíná taky jemnou skotskou whisky.
Zatímco na papírku a oblečení si všímám lehké štiplavosti kadidla, na kůži je vůně sametově hebká, ze začátku se objevuje cukrová sladkost, která se později přelévá do voskově sladkého tónu medu a dává vůni zlatohnědou barvu. I když je to v celku lineární parfém, odvíjí se mnoha jemných odstínech. Memory Motel je podobný typ jako L’Artisan Tea for Two, ale místo čaje si nalijete ostřejší skleničku. Spojením kosatce a tabáku mi připomíná taky Diptyque Volutes, která je průhlednější a více balzámová.