V Česku mě baví, že tu nacházím výrobky od malých místních značek tvořené od začátku do konce tady. Nejvíc vídám znovu probuzený textilní průmysl, přírodní kosmetiku a potřeby pro děti. Je toho ale určitě ještě víc, co mi neprochází rukama. Na těchto výrobcích je vidět, že je dělají lidé s nadšením, ne s cílem vydělat co nejvíc, ale s uspokojením z kvalitní práce. Když porovnám situaci tady a v Británii, rozdíl je hlavně v ceně. Tam jsou lokální výrobky pro většinu zákazníků drahý luxus, možná kvůli vysokým nákladům nebo marketingu. Jsem ráda, že se v Česku můžu těšit z místních věcí a ještě mi zbyde na voňavky.
Nebo je možné spojit příjemné s užitečným, podpořit lokální produkci a přitom si koupit parfém, jako třeba Ad Libitum. Podle tvůrců české značky Pigmentarium, Jakuba Hiermanna a Tomáše Rice, je jejich první vůně místní od formule až po flakon. Tato pánská kompozice v tradičním, elegantním stylu rozhodně stojí za vyzkoušení nejen patriotům.
Citrusovo-gerániový ohňostroj ze začátku absolutně dominuje a nechává jen po očku zahlédnout přípravy za oponou. Kvůli nadužívání citronového aromatu v čistících prostředcích se v této fázi nemůžu ubránit představě mytí oken. Je to vlastně docela příjemné, i když ne úplně parfémové: dokořán otevřená okna, rozkvetlé muškáty, vrzání utěrky o sklo, muzika, která je slyšet až ven. Voňavá pěna smývá nejen prach, ale i únavu, apatii a nabíjí domov novým světlem.
Ad Libitum se po čase usadí do vůně sušených kvítků levandule a mýdla. Když se pokožka zahřeje, vystoupí krásný zelený tón mechu a borovicového jehličí. To vše dohromady vykouzlí vůni typickou pro pánské holení. Hřejivá, hluboká dřevitost základu s prašným pačuli mi připomíná rituál, kdy si můj dědeček vyložil na stůl holicí kazetku. Ve víku bylo šikovně zavěšené zrcadlo, které se opřelo o dno a vznikl přenosný toaletní stolek.
Ad Libitum ve mně probouzí fantazii a o to mi jde u parfémů především. Moc se mi líbí ten barbershopový základ, přestože není nijak originální. Zdá se mi jen, že chybí nějaká spojovací linka mezi křiklavým citrusovým začátkem a propracovaným koncem. Tyto dvě části působí jako dvě odlišné vůně, první spíš jako funkční parfemace, druhá hodná skutečného parfému. Na druhou stranu, neznám skoro žádné moderní vůně, kde by byl základ lepší než hlava. A základ je nakonec to, s čím strávíte většinu dne.
Tvůrci značky se pro název uchýlili k latině, což mi připadá jako šťastné řešení, když zázemím má být historická Praha. Ad Libitum („dle libosti“) je údajně inspirovaná západem slunce nad pražským hradem a modernistickou architekturou. Vůně je skutečně taková klasická a obleková, i když v moderním duchu jednoduchá. Ale prosím vás, ten západ slunce a Hradčany? To je dobré tak na pohlednici ze Staromáku. Kdo Prahu zná, ví, že to město má na víc. Krásná představa je třeba pozorovat výhled z terasy Müllerovy vily, stínohra v oknech galerie Mánes nebo nedělní odpoledne s přáteli v kavárně Barrandovských teras. Ad Libitum by takovou návštěvu v čase ustála se ctí.
Za vzorek děkuji brněnské parfumerii Vavavoom.