Kosatcové a vanilkové vůně jsou dvě kategorie, u kterých si hlídám, aby mi na poličce nechyběly. Kosatce pro chvíle, kdy mám chuť na romantický, klasický a elegantní parfém, po vanilce sahám jako po chumlací, měkoučké dece. Přesto si neumím představit, jak úspěšně spojit oboje v jediné vůni, pro mě jsou to přece jen charaktery na opačných stranách náladového spektra. Pro Ormonde Jayne to byla výzva, a tak vznikla Vanille d’Iris.
Vůně vypráví hlavně o kosatci, od začátku se drží v hladké, krémové rovině kosatcových květů. Kombinace koriandru a pepře s náznakem sladších citrusů dodává první fázi ostřejší, až medicinální směr, který se ale rychle stáhne do ústraní. Dál ve vůni figuruje jako probouzející element a přidává hladké, snové kompozici moderní šmrnc.
Vanille d’Iris působí jako abstraktní kosatcový likér. Zelená máslovost kosatcového kořene se přirozeně mísí s pudrovou hebkostí květů. Olejnatá, karamelová vanilka, která mi připomíná otevřený lusk a hnědý cukr, směřuje kompozici mírně do gurmánska. Přesto to není sladký parfém, je lehký a vzdušný, jak jsme u parfuméra Gezy Schoena zvyklí. Během dne se Vanille d’Iris ustaluje do vůně kosmetického pudru a rtěnky a v základu se tenhle pudrový tón obtáčí kolem orientálního akordu ambry a dřeva. Na papírku působí čistěji a víc než vanilku a ambru vnímám ostřejší vetiver a lehkou mýdlovost.
Vůně je poměrně lineární, elegantní a romantická, taková křehká víla. Charakterem je spíš jemná a tělová, ale rozvíjí se pěkně do prostoru, povlává kolem a nechává mě sem tam zachytit závan. Má excelentní výdrž, obzvlášť na oblečení a bude se hodit kamkoliv, podobně jako oblíbená hedvábná šála. Hledáte-li univerzálně nositelnou osobní vůni, vyzkoušejte ji.
Krásy je tedy ve Vanille d’Iris dost. Tak jak je možné, že mi po několika dnech začíná vadit? Především proto, že celou dobu uvažuju nad tím, proč tohle spojení kosatce a vanilky nefunguje, proč nejsem nadšená z vůně od skvělé Ormonde Jayne, která spojuje dvě z mých oblíbených složek. Je to asi takhle: nemůžu se ubránit pocitu, že kosatec a vanilka se takhle nakombinovat nedají. Skřípe to, jako byste přidali ambru a vanilku do Chanelu 19. Základ je navíc bez výrazu a působí spíš jako nutné podloží než další komplexní vrstva. Úspěšnější spojení kosatce a orientální měkkosti bylo v dnes už nevyráběné Bvlgari BLV Notte, kde se pudrové květy setkávaly s hořkou čokoládou, nebo v Annick Goutal Heure Exquise, která sice není vanilková, ale hřejivý konejšivý základ má díky santalovému dřevu.
Pro mě je Vanille d’Iris dalším důkazem toho, že kupovat „slepýše“ se nevyplácí. I když respektujete styl značky a milujete hlavní složky, ve flakonu může čekat velké překvapení. A překvapení je sice jedním z důvodů, proč se bavit parfémy, ale vždycky je lepší potěšit se nejprve vzorkem.