Nedávno k nám přišla na návštěvu jedna milá dáma z rodiny. Když jsem ji na uvítanou objala, zachytila jsem závan něčeho krásného. Je možné, že má na sobě Flower? Tu vůni už jsem dlouho nepotkala a překvapilo by mě, kdyby si ji zrovna ona vybrala. Pak jsem ale zahlédla štíhlou lahvičku s červeným kvítkem. Byla to opravdu Flower, mistrovské abstraktní dílo od Alberta Morillase. Připomněla se mi příhodně v době, kdy napadl první sníh. Jeho bílá všudypřítomnost s charakterem Flower nádherně souzní.
Představit si Flower podle složení je marné. Platí tady, že celek je mnohem víc než součet svých částí. Ač by se podle jména mohlo zdát, že jde o květinovou vůni, není to tak úplně pravda. Je to vůně imaginární květiny nebo spíš nemá s květinami skoro nic společného. Květinová stránka je pouze jedním z jejích elementů. Dalším je vanilková hebkost a pižmová čistota, kapka hořkosti a zelená linka. Díky vyvážení těchto prvků se parfém krásně rozvíjí a vytváří mnohovrstevnatý jemný akord.
Vůně je bílá, pudrová a vanilkovo-pižmová. Působí čistě, ale ne vymydleně, spíš měkce jako péřový polštářek. Díky nadýchané vanilce je snadné se v ní pohodlně zabydlet, zároveň mě ale nenechá přestat přemýšlet. Připomíná mi něco makového, ale marně si lámu hlavu, co to vlastně je. Samotný mák, jeho květy, náplň v buchtách ani makové mléko takhle nevoní. A v té abstraktnosti je právě kouzlo Flower.
Je to dospělá a velmi ženská vůně. Rozkvétá krásně v chladu i v teple, vlastně je to jedna z mála vanilkových vůní, které jsou mi příjemné i v létě. Nebojí se být sytá a opojná, žádná princeznovská vodička pro usměvavé ovénky. Její pudrovost může být pro ženy zvyklé na moderní seprané květiny až příliš, ale kdo chce parfém s výrazným charakterem a výdrží, tady je najde. Máte-li chuť na vanilku, pižmo a pudr nebo tělovou vůni, která se neomrzí, určitě ji vyzkoušejte. A vy ostatní ji zkuste taky, abyste viděli, jak dělá Alberto Morillas mainstreamový bestseller a umění v jednom.