Můžu za to, že mi tolik parfémů připomíná vůni vína? Některé voní jako červené, s tóny dubových sudů, kouře a gumy nebo pečeného ovoce. Parfémy s citrusy, zelenými lístky nebo kosatcovým máslem mi připomínají babí léto uprostřed vinohradu se sklenicí vychlazeného bílého. Mám štěstí, že jsem se v takové situaci jednou octla, a často si říkám, že přestěhovat se na jih Moravy bylo docela dobré rozhodnutí.
Nedávno jsem se chystala v brněnské kavárně napít ze sklenice s pálavou, když mě zarazila její vůně. To je přece verbena od Jamese Heeleyho! Něžná, inteligentně optimistická a zelená vůně citrusů a kvítků. Verveine d’Eugéne je můj favorit, když dojde na svěží vůně. Nemyslím si, že by byla velmi inovativní, ale je harmonická a extrémně příjemná. Od ostatních citrusových vůní ji odlišuje to, že působí měkce, nasládle a konejšivě.
Spojení verbeny s rebarborou je jako kouzelný trik, kterým parfumér vyladil svoje dílo aniž by se příliš nadřel. Jejich role jsou tady stejně důležité jako role hlavních hrdinů v romantickém filmu. Vlastně, kdyby to byla vůně Jo Malone, určitě by se jmenovala Verveine & Rhubarb. Rebarbora je kyselkavá, růžová a jemně osvěžující, jako když se v parném létě postavíte pod mlžítko na zahradě. Verbena tady voní vzdušně a zeleně jako větrem načechraná citronová tráva.
Tento duet doplňuje hebký tón jasmínu, který dělá dojem květů žlutých růží. Vlhká zeleň tmavých listů rybízu mi připomíná Diptyque L’Ombre dans l’Eau, ale Verveine je jemnější a pro mě nositelnější. Nakonec se vůně promění do jednoduché krásy bílého pižma. Je to tichá fáze, kdy už není nic cítit do okolí, jen když si přivoním přímo k pokožce, cítím snovou, zelenou čistotu.
Tekutina ve flakonku má výstižný chladně zelený odstín. Vůni si představuju jako impresionistický obraz francouzské zahrady, který malíř zapomněl venku. Začalo pršet a barvy, už tak neostré v rozechvělých konturách se zapíjejí do sebe, až není možné rozpoznat žádné konkrétní objekty.
Verveine d’Eugéne je romantická, unisexová, typicky letní vůně, ale mně slouží skvěle i v zimě. Vztekle se s ní polívám, kdykoliv mě děti donutí vstát v pět ráno. Parfém se drží blízko pokožky a za tři hodiny už zbývá opravdu jen pižmová stopa, takže jakmile se vzpamatuju z násilného probuzení, je čas rozhodnout se o vůni na zbytek dne. Často se mi stává, že u Verveine stejně zůstanu, protože se nechci rozloučit s jejím zasněným úsměvem.