Můžou být v jedné vůni zároveň orosené lístky a hebká čokoláda? Můžou. A není to průšvih? Není. Když jsem poprvé zkoušela Erawan od značky Dusita, nevěřila jsem vlastnímu nosu. Jak je možné, že tak odlišné… Další
Kerosene: Fields of Rubus
V nedávném článku jsem psala o trendu sladkých, ovocných vůní s pačuli (neboli fruitchouli), které dominují policím současných parfumerií. Tato kdysi novátorská kombinace se během třiceti let stala vyčpělým klišé. Parfumér značky Kerosene, John Pegg, se ale nebojí použít otřepané téma a navléct ho do nových holinek. Když budete zkoušet Fields of Rubus, pořádné holinky budete potřebovat, jinak by vám, jak se říká v angličtině, mohly uletět ponožky.
Představuju si to asi takhle. John Pegg se probírá hromadou vzorků a zdá se mu, že všechny voní stejně. Pak se nadechne a řekne: „Jo, vy chcete fruitchouli? Tak já vám dám fruitchouli!“ Pokračovat ve čtení „Kerosene: Fields of Rubus“
Hermès: Myrrhe Églantine
První slovo, které mě nad Myrrhe Églantine napadlo, bylo „zdvořilá“. Jenže říct dnes o vůni tohle je spíš urážka než pochvala. A já to myslím v dobrém. V čem se ta zdvořilost tedy skrývá? Především v delikátnosti, vytříbenosti a propracovanosti. V její společnosti mám potřebu se narovnat a mluvit spisovně. Navíc jsem zatím nepotkala nikoho, komu by se alespoň ze začátku nelíbila. To ji na mé poličce nominuje na dámu do společnosti a na rodinná setkání.
Myrrhe Églantine je transparentní a lehká vůně. Je také poměrně jednoduchá, ale vůbec to není na škodu, protože díky tomu vystupuje krása jednotlivých ingrediencí i genialita jejich spojení. Pokračovat ve čtení „Hermès: Myrrhe Églantine“
Aedes de Venustas: Iris Nazarena
Začíná nejkrásnější parfémově období! Raný podzim, kdy se lehce ochladí, ve vzduchu je cítit vlhkost, ale slunce má ještě pořád sílu spálit nos. Svěží letní vůně i silné zimní orienty úžasně povlávají kolem lehkých šál a mihotají se na pozadí barevného listí. K tomu navíc přichází vinobraní a všechny ty obrázky, kde se krajina odráží ve skleničce bílého. Dokud jsem chodila do školy (božínku, dohromady 24 let na obou stranách katedry), nemohla jsem podzim pořádně ocenit. Teď si ho užívám dosytosti i s vůněmi, které tu zklidněnou, barevnou atmosféru dokreslují.
Jednou z nich je Aedes de Venustas Iris Nazarena. V tomto období bych ji nejraději vypila. Pokračovat ve čtení „Aedes de Venustas: Iris Nazarena“
Angela Carter: Moudré děti
„Páchne to tu kočičinou, ale hlavně těmi obstarožními hopsandami, co tu bydlí – pleťovým krémem, pudrem, potítky do podpaží, starými špačky a zvětralým čajem.“
Tohle je dům z románu Moudré děti britské autorky Angely Carter. Je jen málo knih, v nichž by čichové zážitky hrály tak zásadní roli. Pokračovat ve čtení „Angela Carter: Moudré děti“
Fruitchouli: co to je a odkud to přišlo
Pojem „fruitchouli“ je krásným kulturním úkazem, který toho říká hodně o současném parfumérství. Pokud vás baví parfémy a čtete v angličtině, asi už jste na něj narazili. Možná jste si ho všimli i v názvu parfému. Kde se to slovo vzalo a co přesně to znamená?
Marmeláda, čokoláda, karamel
V zásadě jde o zjednodušený popis toho, jaké dámské vůně se dnes v Evropě a v Americe nosí, co údajně všechny ženy chtějí a tedy všichni vyrábějí. Pokračovat ve čtení „Fruitchouli: co to je a odkud to přišlo“
Parfum d’Empire: Azemour Les Orangers
Brzy po uvedení vůně Azemour Les Orangers na trh proběhla internetem horečka, a všichni recenzenti ji měli na seznamu přání. Tak jsem si ji tam taky dopsala, přece nepřijdu o takovou specialitu. A právem. V celku svěží, ale do hloubky propracovaná, balancuje na pomezí sladkosti, slanosti, tepla a chladu. Na první pohled působí jednoduše, ale když se v klidu zadíváte dovnitř, objevíte mnoho vrstev a úhlů, které zůstávají z počátku skryty.
Azemour je čistá vůně s jiskrou klasického tria citrusy-levandule-větvičník. Paprsky pomerančového květu se jakoby lámou přes zelené sklo čerstvého sena a henny. Pokračovat ve čtení „Parfum d’Empire: Azemour Les Orangers“
Zahrady severu
Jezdili jste jako malí na hory v létě? Pro mě byly Krkonoše, Jizerky nebo Orličky vždycky místem na lyže a jinak jsem o nich ani nepřemýšlela. Jejich letní atmosféra mě ale poslední dobou přitahuje mnohem víc. V zemi bez moře jsou horské oblasti ideálním místem, kam se schovat před horkem. A díky přívětivému klimatu může i věchýtek jako já vyrazit na tůru a ve skalách si připadat jako dobyvatel Himaláje. Baví mě hledat stopy historie v pohraničních oblastech a skryté čichové poklady uprostřed hlubokých lesů.
Grulichovo alpinium v Sedloňově
V Orlických horách v polském pohraničí jsem objevila dvě úžasné soukromé zahrady, které jsou nádherné pro oči i nos. Pokračovat ve čtení „Zahrady severu“
